Psaní křesťanům... o Islámu
Cizí filozofie nás mohou odvést od pravdy, ovšem funguje to i obráceně - cizí filozofie nás mohou dovést k pravdě. Dříve jsem věřila v reinkarnaci a podobné věci a jenom díky tomu, že jsem se svěřovala jednomu člověku, který mě neodsuzoval, nepřesvědčoval a říkal "že i to může být pravda" jsem zůstala u křesťanů a nakonec došla k pravdě sama. Nebyl to úplně dobrý rádce, ale to jsem pochopila až mnohem později, podstatné bylo, že mi naslouchal a cítila jsem zpřísněnou duši.
Pavel píše, že pro Židy se stal Židem a pro Řeky Řekem. Janovo evangelium bylo psáno Řekům, to znamená, že Jan musel znát řecké myšlení a jejich filozofii. To mě vede k myšlence, zda se nemáme zajímat o cizí filozofie, abychom mluvili jejich řečí, zda mohu odsuzovat něco, o čem nic nevím - chápu, že ten kdo staví svůj dům na písku, tak sejde z cesty. Ale upřímně, pokud někdo řekne „pokud uvěříš, že Ježíš Kristus je syn Boží, pak budeš spasen“ tak ateista si tuto větu vyloží, že Ježíš byl jen člověk, co to je být Božím synem a co to znamená být spasen? Možná krávy spasou trávu. Ateista nerozumí naší řeči a to si někteří křesťané neuvědomují a stále používají křesťanskou terminologii. Léčitelům a bylinářům, kteří si myslí, že pomáhají je někdo schopen říct „praktikuješ satanismus“. Jaké plody ovoce nese člověk, který píše „nenávidím Islám, Alláh je Satan“? Myslí si, že mu napíše nějaký muslim?
Někteří šíří pravdu takovým způsobem, že to spíše zabíjí „jenom my máme pravdu!“. Prý jsme netolerantní a máme se zavřít do kláštera.
Já přistupuji k šíření víry úplně obráceně.
V některých debatách se ze mě stává obhájce lživých filozofií. Hledám spojitosti - v Islámu je hodně pravdy, vždyť i některé biblické texty jsou v koránu. Většina křesťanů na mě hází špínu, že co jsem to za křesťana, ano vím, že Islám je ve výsledku lež (takové evangelium bez Krista). Ale pak mi píší lidé, kteří oceňují můj respekt k jinému náboženství (tedy hlavně příznivci Islámu). Vytváří se mezi námi důvěra a já jim pak něco mohu napsat o Kristu, ode mne to dokážou snést, navíc se více dozvídám o jejich náboženství a tím pádem vidím i další spojitosti, ale i rozpory, které pak mohu proti nějakému hlasateli absolutní pravdy použít.
Polopravda je celá lež, ale když za pomocí polopravd přivádím lidi k pravdě? Je taková manipulace z mé strany akceptovatelná? Pokud někteří uvěřili jenom na základě čtení online koránu, který je přístupný všem na internetu, jaký má smysl jít proti Islámu? Jana Husa se taky chtěli zbavit upálením, ale moc se jim to nepodařilo, jeho ideologie ho přežila. Hitler se chtěl zbavit všech Židů a ve výsledku dostali Židé zpět svou zem.
Některé věci nezastavíme a čím více půjdeme proti proudu, tím akorát dosáhneme pravého opaku. Musíme na ně po dobrém a s respektem, s nenávistí daleko nedojdeme…
Jednou už jsem psala něco podobného jednomu křesťanovi, ten mi na to řekl, že jsem si vytvořila vlastní teologii, prý jsem šiřitelem Babylonu.
Další věcí, proč si myslím, že Islám není nepřítel, je to, že aspoň lidé hledají Boha…
Už delší dobu mi nejde z hlavy jedna myšlenka a nepochybně by dost lidí řeklo, že jde o herezi. Víte, kde začíná palestinsko-izraelský spor? Úplný počátek je už u praotce Abrahama, pro ty, kteří neznají jeho příběh, tak se to pokusím ve zkratce převyprávět: Hospodin Abrahamovi zaslíbil (= požehnal) potomka, z kterého vzejde vyvolený národ, kterému bude patřit zaslíbená zem (Izrael/Palestina). Háček byl v tom, že Abrahamova manželka Sára byla neplodná, po cca 20 letech od zaslíbení: Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. (Gn 16:1-2). Hagar se narodil syn Izmael a začaly spory mezi těmito ženami, Hagar si přestávala vážit své paní. Po několika letech Sára zázračně otěhotněla a narodil se jí syn Izák. Sára: Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“ Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. (…) Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“ (Gn 21:10-18)
V koránu bůh uzavřel smlouvu ne Izákem, ale Izmaelem. Potomci Izáka jsou židé, potomci Izmaele jsou muslimové. Řeší se zde spor, který je neřešitelný, má být dědicem prvorozený (Izmael, syn otrokyně) nebo syn vzejitý z manželského svazku (Izák)? Bible poukazuje, že ne všechny ženy jsou otrokyně a že je důležitá i rodová příslušnost žen. Pokud bychom popřeli Izáka, pak popíráme i Ježíše z Nazareta – mesiáš má vzejít z Židů. Připusťme tedy, že Izák je tím pravím dědicem a že korán lže, ale všimněme si, že Hospodin žehná Izmaelovi „já z něho učiním velký národ“ Vševědoucí Bůh, který ví, že z Izáka vzejde Islám? Je-li Bůh vševědoucí, pak to znamená, že je v boží vůli, aby zde byl Islám!
Samozřejmě, že můžeme zpochybňovat boží vševědoucnost, jak to mnoho křesťanů zde dělá, pro ně mám pár otázek: Jak je možné, že už v ráji byl zaslíben mesiáš? A co naplněná proroctví? A co celá kniha Zjevení? Znamená to, že Izajáš lhal, když prorokoval příchod Ježíše Krista? Bůh je vševědoucí, ale proč žehná nepřátelům? Je-li Bůh Pánem historie a nic se mu nevymyká z rukou, pak musí mít s muslimy nějaký plán. Pokud my křesťané nenávidíme muslimy (máme k nim přistupovat jako k jakýmkoli lidem, stejně jako k ateistům, buddhistům atd.), pak v této boží zkoušce selháváme…